Popis
„Ale co jsem tedy údajně provedla? Myšlenky se mi honily hlavou. Bylo to náročné, přesto jsem nezapomínala na běžnou péči o rodinu. Vodila jsem syna do školky, dceru do školy, nakupovala, vařila, uklízela, prostě fungovala jako každá jiná pracující mamina. Navenek nebylo nic vidět, ale nemoc už do mě zarývala své drápy.“
…
„Můj život se ale změnil v horor. Neměla jsem chvilku klidu. Úplně všude jsem slyšela narážky na sebe, na moje provinění, všichni o mně mluvili a pozorovali mě. Na ulici, v autobusu a tramvaji, ve školce, škole, v obchodě, prostě všude. Dívali se na mě s opovržením, protože jsem něco strašného provedla a oni to o mně vědí. Jen já nevěděla, za co jsem tak trestána.“
…
„Učila jsem se s tím žít, ale strašně to vyčerpávalo. Děti snad nic nepozorovaly a byly šťastné, ale já na tom byla velmi špatně. Snažila jsem se fungovat, jako když se nic neděje, uvnitř jsem ale tak trpěla!“
